Jo, můj dědeček byl "milovník krásných panorámat", vždycky se zastavil a "kochal" se, občas teda i v místech, kde nebylo vidět nic
já s ním chodila moc ráda, byl jediný, komu nevadilo, že mě zaujme krásný pařez a jsem schopná čučet na letokruhy, přejíždět palcem po kůře, pozorovat mech a jak se krásně chvěje ve vánku (toliko i k mému chápání krásného pařezu
)