Ono to samozřejmě z hlediska sportu úplně zbytečný bylo, jenže jsme se střídali u dítěte někde na prostřední stanici lanovky. Všude sníh, takže s kočárem nikam nedojdeš, terasa hospody a pás pro děti a jinak nic. Děti tohohle věku už moc nespí, takže jsme je nějak v průběhu dopoledne museli zabavit, tohle se jim moc líbilo a dobře pak po obědě spali v kočárku na té terase. Cílem bylo, ať chrápu, dokud nepadne tma a nejedeme domů.

Ale jinak to asi nakonec docela i chápali. Asi tak po týdnu. Máme teda jarní děti, takže to bylo na Velikonoce v téměř dvou a spolehlivě se naučili jet od horního konce pásu a zatočit ke spodnímu konci pásu. Jet dolů je teda bez úsilí, jen stojí v lyžácíh, ale zatočit dole k nástupišti znamenená to umět. Další Vánoce pak spali ještě míň a chápali to kompletně. Jezdili slalom mezi zvířátkama na svážku u toho pásu, uměli spolehlivě zabrzdit a tak podobně.