můj muž má (na rozdíl ode mne) potřebu otáčet mapu podle směru, jakým jedeme
a naslouchá mi, někdy až příliš, má potřebu hledat v mých slovech ještě skryté významy, i po těch letech... nějak mu nesedí, že to, co říkám, myslím právě tak, jak to říkám, že věta "ten řetízek je krásný" je pouhé zhodnocení a ani omylem neznamená "ten řetízek chci" někdy si říkám, že je ho (MM) pro mne škoda, že by byl splněným snem nějaké ženy, co si přeje, aby jí muž četl myšlenky a dokázal odhalovat její tužby na základě nevinných poznámek