"Ať byly Monty i Libik jakékoli, obě měly v tomto určitý přesah, a já si toho u žen dost považuju."

Marťasíno, mně teda přijde divné se stavět nad někoho tím, že jako ženská mám mužské myšlení, což třeba Monty dělávala moc ráda. A obecně mi tohle přijde dost nezdravé. Neříkám, že ženská má být plná esenciálna - jsem žena a jsem taková a maková, kvůli tomu, že jsem žena a všechny ženy jsou takové. Nepřijde mi zdravé, aby ženská pojímala mužské myšlení jako něco, co je to lepší a díky čemž je ona ta lepší, protože ona má sice vagínu, ale k tomu všemu ještě mužský mozek. Taky pokud člověk opravdu čte, tak z gender hlediska je ženský / mužský mozek společenský konstrukt. Opravdu nelze říci, že mužský mozek je vždy C a D a ženský vždy A a B. Společensky máme zakořeněny nějaké linie, tendence, které přisuzujeme ženám nebo mužům, ale vše je to položeno na společenském prostoru a výchově. I proto mi teda přijde divné, když se ženská oceňuje za to, že ona má ten lepší mužský mozek. Je to podobná kravina, jako přisuzovat chlapům, že chlapi nebrečí nebo brečí míň. Jo, není tak časté vidět zrovna chlapa brečet, ale celé je to o tom, že společnost nepřijala, že by chlap mohl na veřejnosti neudržet emoce a brečet a od mala byl chlap učen k tomu, aby nebrečel a že emoce jsou jen pro holky. Taky s tím jde ruku v ruce patriarchát, že chlap byl po staletí privilegovaným pohlavím a určitým způsobem stále je, takže je logické, že v takové kultuře bude míň důvodů k pláči. Analogie, že chlap nebrečí, protože má mužský mozek, je prostě naprosto mimo.