77krasko, "něco" to bylo možná pro rodiče, ale ne pro děti.
Tady se asi projevuje věkový rozdíl - kdo zažil Semafor jako své vrstevníky nebo jen o málo starší idoly, vnímal je tak i nadále.
Pro mě jakožto dítě v sedmdesátých letech to byli prostě nějací dospělí zpěváci, zpívající nezáživné písně pro dospělé. Svět dospělých, ne můj.
Znala jsem je, ale vztah jsem k nim měla neutrální a dodnes mám.
Možná až teď zpětně bych ocenila nějaké umělecké kvality, tehdy mi to vůbec nic neříkalo.