Cimbur, přesně. Mě se ptaly děcka, jestli závidím svým žačkám, co jsou uznávané umělkyně (jedna se dostala do první desítky nejlepších ilustrátorů světa). No, jako je fakt, že mě mrzí, že jsem neměla podmínky a nikoho, kdo by mě podpořil, abych se realizovala, a teď musím živit děti, život mě sežvýkal a vyplivl, ale na druhou stranu mám radost, že jsem holkám pomohla otevřít dveře do světa. Našla jsem v tom nový smysl života a raduji se z toho, že mě žáci převýší. I proto chci učit na základce, že třeba narazím na někoho, kdo by beze mě zakrněl. Výzkum k diplomce jsem měla na téma hodnocení VV na ZŠ, dělala jsem rozhovory se středoškoláky. Na SUPŠ byly 3 holky, co jim hrozilo propadnutí z VV, trojek tam bylo mraky. Prostě to děcka pojaly jinak, než to úča našla na pinterestu, a dostali kouli
Dcera v primě na 8G psala trest do dějepisu za to, že se zeptala, jestli sochy na Velikonočnm ostrově jsou megality, když se o megalitech učili. Učitelka odpověděla, že ne, a dcera si dovolila se zeptat, jestli neví, kam to patří. Já bych řekla, že tohle nevím, že to má zjistit a dostane jedničku, učitelka jí vynadala, že se snaží být zajímavá, a za trest napíše referát. Ten jí neoznámkovala a na rodičáku si stěžovala, že se dcera nevhodně ptá. Tak jsem jí řekla, že ona se ptá od té chvíle, co zvládla formulovat dotaz, a že teda jí buď odpovíme, hledáme s ní odpověď, nebo jí poradíme, kde odpověď najde. Jako, do prkvančic, že neumí s nadanými dětmi pracovat na ZŠ, není nic moc, ale že to neumí na gymplu?