"omluvit se umí i moji maloši"
no jo, "promiň" ("ponim") uměla dcera taky dřív, než šla do školky, jenže to moc omluva nebyla
![~t~](/g/s/20.gif)
v jejím pojetí to znamenalo "tak jo, no, už se o tom nebudeme bavit, ne?"
![~;)](/g/s/2.gif)
případně došlo na "ponim, ponim, ponim" kdy počet slov ukazoval míru pocitu viny
![~t~](/g/s/20.gif)
docela dlouho jsme si vysvětlovali, co znamená omluvit se a jaký je rozdíl mezi omluvou a "omluvou" a popravdě třeba u syna (16) mám dojem, že to pořád moc nerozlišuje a je pokaždé dotčen, že mi nestačí jeho "tak promiň , no"
![~d~](/g/s/29.gif)
(a že se snáz smířím s tím, když se neomluví, ale vidím, že vnímá, že něco podělal)