Dobrý den, ráda bych se poradila ohledně společné péče o děti. Děti máme ve společné péči tři roky. Zatím jsme vše řešili bez potíží. Děti jsme měli týden a týden a všechny větší věci jsme kupovali ze společného účtu, kam každý přispívá stejnou částku.
Bohužel, starší syn se dostal do puberty (15,5 let) a odmítá k otci jezdit. Za poslední dva měsíce k němu jel pouze třikrát (vždy na jeden den). Chtěla jsem se s ex domluvit, že by mi na syna přispíval 1000 Kč za jídlo, oblečení, drogerii a jiné menší výdaje, když k němu teď nechce jezdit. Nepochodila jsem. Prý si mám syna přemluvit,aby k němu zase začal jezdit, že on si tuhle situaci nevymyslel a nehodlá nic platit.
Celou situaci jsem se synem probírala několikrát. Stojí si za svým, že za otcem jezdit nechce. S tatínkem se neshodnou na většině věcí, buď se ignorují nebo si nadávají. Žádná jiná komunikace mezi nimi neprobíhá. Navíc syn má pocit, že je tam jen od úklidu a hlídání mladšího sourozence. Prý nemá žádný osobní čas. To jsou jeho argumenty, proč tam nehce jezdit.
Je lepší v tomto případě podat žádost na získání staršího syna do výlučné péče a žádat soud o určení výživného nebo to zatím nechat být a obejít se bez těch peněz? Syn se bojí, že by mu mohl soud nařídit, aby jezdil k otci o víkendech.