Marťasíno, ono je to i pochopitelné. Já ho taky za to rozhodnutí spíš obdivuju, byla to záchrana životů, asi i národa a já bych rozhodovala stejně.
Ale taky to způsobilo docela společenské trauma do budoucna. Můj děda například narukoval a pak se vracel a ti vojáci byli naštvaní. A když jsem psala diplomku, chodila jsem do archívu a četla dopisy z té doby a to ponížení bylo strašné.
Ukrajinci dnes (jako třeba Poláci tenkrát), pokud přežijí, budou už navždycky hrdej národ. My ne.
Je to složitý.