"Nechceš čočku? Dobře. Dostaneš rohlík. V čem je problém?"

Problém je v tom, když má dítě tak úzký jídelníček, že nemá dost živin a pokud se kolem jídla musí dít extrabuřty. Nejí v jídelně, na lyžák si veze sušenky, protože normální jídlo nejí. Mám takovou jednu neteř, už jsem tu o tom asi psala. Matka ji v tom podporovala, vyvolávala v ní vlastně pocit, že je tím, že nejí jako ostatní, výjimečná. Až to došlo tak daleko, že někdy kolem 15 nebo 16 se na ni kamarádky naštvaly a byla nějaká hádka, že pořád řeší jídlo a otravuje s tím, že zkazí i zábavu, tím že nejí skoro nic. Taky párkrát omdlela, byla na vyšetření a lékaři jí řekli, že je anemická, že taková strava je málo pestrá.

Tak se pak asi trochu probrala (a trochu i její maminka) a začala postupně jíst víc věcí. Pořád jsou to komedie, ale už to není jen 5 potravin. To byl fakt extrém. Místo snahy o rozšíření jídelníčku podpora toho úzkého. Jedla pořád jen pribináček (jednu značku, jednu příchuť), jen naprosto čistý vývar, jen kuřecí maso, bez přílohy, jedině hranolky, zelenina nic, ovoce nic, nějakou instantní kaši, protože pečivo žádné. Prostě jak se to naučila jako batole a dál nic. A nešlo o žádnou zdravotní poruchu nebo autistické rysy, jen přirozené nejedlíkovství vyhnané do extrému u rozmazlovaného jedináčka. (Viděla jsem i nějaké zahraniční dokumenty o dětech či dospělých, kteří se v tom zacyklili tak, že museli navštěvovat psychologa a naučit se jíst normálněji. Tak tam to naštěstí u neteře nezašlo.)