"od 77 a se znalostí jejího vzdělání bych to čekala. Proto mě překvapila ta její predstava všemi zbožňovaného Nohavici."

Mariko, ty všechno bereš jenom rozumově, žádné emoce, nostalgie...to je ten problém.

Nohavicu jsem poslouchala někdy v 18, přivedla mě k jeho albům kamarádka, když si dneska jeho písničky pustím, vybavují se mi vzpomínky více než dvacet let zasunuté...je to nostalgie

To není adorace, zbožňování Nohavici, to je prostě sentimentální vztah k tvorbě, která se táhla nějakou životní etapou. Píšeš o tom, že má snad člověk v 50 mít nadhled. Proč máme o sobě smýšlet kriticky za to, že nás tehdy tvorba někoho oslovila a určitá láska k těm songům přetrvává dodnes?