Promiň, že ti to píšu, ale jsi paní "Nezastupitelná" a "Důležitá". Proč?

Když ti příbuzní o víkendu nebudou mít info, nebo jim někro překoktá z chorobopisu, co tam napsal oš dr. v týdnu, co se podělá? Pár nepříjemných telefonátů?

Já když měl mamku s epizodou demence na Kateřinkách v Praze, tak jsem taky dr. honil telefonicky dva-čtyři dny, než jsem se mu dovolal. A pak nám zavolali, ať si ji druhý den odvezeme.

A víš co? Doktoři tam fungovali OK, správně nastavili medikaci a mamka se vrátila psychiatricky vcelku OK.

Co nefungovalo byli ošetřovatel: Mamku propustili s trvalou cévkou (nechtěli ji vodit na WC) a dekubity, že chirurg na obvodě okamžitě přemýšlel o nové hospitalizaci. Nakonec to vyřezal sám na x návštěv a se službou návštěvní sestry na převazy předepsanou praktikem. A cévky se za cca rok taky zbavila.

BTW. pražské Kateřinky nikdy, gerontopsychiatrie Bohnice byla skvělá (mamka si je chválila jako lázně, hezky ji přehodili do mánie), ale Kateřinky se společnou uzavřenou lůžkovou částí pro muže i ženy, pro různé diagnózy, s vyhořelými lapiduchy a zloději v jedné osobě (ukradli mamce karton cigaret, který ji příbuzní přivezli, nevěda, že při remisi demence vždy zapomenula kouřit - stačilo k ní čuchnout).

Takže vidíš, ty jsi sice MUDr. ale jen jeden z prvků systému. Doktoři jsou někdy jako Nejvyšší pan železničář ze Smíchovského nádraží (Pohádky o panu Zababovi), který si myslel, že ví o všem na svém nádraží...

A pokud budeš/nebudeš fungovat, tak stále mnoho věcí půjde samospádem, jako před tím. Stejně na to všechno člověk nedohlédne a vždy podává jen suboptimální výkony. A někteří se uzdraví a zrehabilitují (a umřou časem) a jiní umřou ....

A pokud vážně onemocníš, tak co se stane? Stejně tě někdo zastoupí. Já dostal ze stresu Ulcerozní kolitidu (samozřejmě predispozice byla) a byl doma skoro půl roku. (Přišel o 30+ kg, což se docela hodilo, žel mám už vše zpět a ještě víc. Kdybych nezačínal s obezitou a dr. do mně nezačala prát doplňkovou výživu, tak jsem skončil s centrálním kateterem ...).

Pomalu bych uvažoval o částečném úvazku - jednak na smrtelné posteli nikdo nelituje, že nebyl víc v práci, ale že nebyl víc s dětmi. A druhak se to hodí, pokud by člověk chtěl mít soukromou praxi.