Ale znovu opakuju, že jsem to napsala až jako reakci na to, že by se to nemělo hlásit vůbec.

A budeš se divit, ale protože jak děti, tak učitelé jsou už dnes běžně zvyklí na přítomnost cizí osoby v hodině, protože jen v málokteré třídě není asistent a chodí se různě na náslechy a vzájemné hospitace (tedy ne na kontrolní), tak hodiny prostě normální jsou. To je jedna z prvních otázek, co se řeší na pohospitačním rozhovoru. Jestli se hodina v nějakém ohledu, a tedy i ze strany žáků třeba nějak lišila od běžné....

V té hodině sleduješ asi 100 různých věcí a je jasné, že v jedné hodině nemohou nikdy všechny být, takže hlavní, co by mělo být, je soulad použitých metod s cílem hodiny. A na to nepotřebuješ vědět dopředu, jestli tě někdo přijde zkontrolovat, to prostě buď děláš nebo neděláš .

Zejména mladší učitelé samozřejmě nervózní jsou, i když máme vztah spíše kamarádský, ale protože jim zase nedělá problém přijít za mnou pro radu i jindy, tak vědí, že k tomu vlastně nemají důvod. Jde spíš o trému a ta z většiny spadne ve chvíli, kdy se hodina rozjede.
Totéž ty děti. Kouzelné to bylo u prvňáků. Jedna paní učitelka mě posadila dozadu a hned se začaly děti otáčet a pokukovat, tak jim řekla všem, ať se podívají, kde sedím, že tam jsem, pak začala hodinu...a od té chvíle to nikoho nezajímalo, že tam sedím. Jiná mě posadila k jednomu náročnějšímu dítěti a pak si pochvalovala, že měla mnohem lepší podmínky na práci, protože to dítko bylo víc v klidu. A to jsem tam jen seděla a psala si svoje.

Ono jde mimo jiné o to, jakou atmosféru ve škole máš. Ne o to, kdy jim o své přítomnosti v jejich hodině řekneš.