"takze kamaradky musi mit vsechno jako ty, jinak nejsi "schopna s nimi sdilet radost" ?"

Nemusí, ale já taky nemusím, ne? Na povel to cítit stejně.

" Priznam se, ze mi pripada naprosto sebestredne opustit kamaradku v tak tezke zivotni situaci."

Já jsem nepsala, že bych ji opustila (nebo odsoudila). Jen bych nesdílela radost z náhradníka po pár měsících, to bych nedokázala. Podpořit a pomoci po úmrtí, to ano.

A když o tom tak teoretizuju, tak pokud by se už vyrovnala se ztrátou a byla šťastná s novým pánem, tak ani vlastně už by mou pomoc nepotřebovala, tak by bylo vše v pořádku.