Angrešte promiň, asi máš teoreticky cca pravdu, ale stát o sociální přijetí ve "skupině", které říkáme rodina mi přijde jako úplně přirozené a zdá se mi mnohem normálnější přijmout (bez řečí) i dar, o který moc nestojím, případě darovat něco i trochu pod tlakem ostatních, než "svobodně" dary odmítnout, případně se dostavit na setkání a nikomu (někomu) nic nedat. Asi mám taky hypertorofované "hau", ale modroočku tedy naprosto chápu. Akorát bych považovala za "dospělejší" se do toho telefonu oznamujícímu zrušení (již koupených) dárků nerozčílit. Ale jsme lidé různé ...