Přidat odpověď
No, působí to na mě jako Tvůj vnitřní problém s přisuzováním extrémně velikého maorského "hau" dárkům. Že nevnímáš dárek jako dárek, který ve chvíli darování "pouští" jakékoli vazby k dárci, ale naopak, jako specifický objekt s navázaným něčím velikým dalším - pocitem dluhu, vděku, patřičnosti, nepatřičnosti, viny, závazku a co já vím, co všechno může kdo s aktem obdarovávání spojovat. A pak se v tomhle přerostlém "hau" topíš a máš z toho pocity trapnosti a křivdy, jaké popisuješ.
Darování i přijímání dárků je svobodný proces, na obou stranách. Je možné darovat i nedarovat, je možné dar přijmout i nepřijmout. Nechat se v tomhle znesvobodňovat kvůli lepšímu sociálnímu přijetí je pro mě takový těžko uchopitelný, přijde mi to zbytečný. Ale tak asi to máš jinak, to přijetí skupinou je pro Tebe v tomhle případě důležitější, tak asi to znamená pak nést nepříjemnosti spjaté s hypertrofovaným hau, no :)
Předchozí