Přidat odpověď
Susu, já chápu lidi nějak znevýhodněné, kteří žijí opravdu s napjatým rozpočtem a jsou závislí na státu - nemocní, hendikepovaní, samoživitelé s dětmi apod., že jsou ze zvyšujících se životních nákladů nervózní.
Rozumím tomu.
Ale jídlo by podle mě mělo mít svou cenu.
V naší kultuře málokomu hrozí problémy z hladu, zato mnohým hrozí problémy z obezity.
Když se rozhlédnu v supermarketu, nepřijde mi to ani normální, taková kvanta potravin, z nichž nakonec část přijde nazmar.
Jídlo není nedostupné, jídlo je podle mě naopak příliš dostupné a levné.
A jakým způsobem, za jakou cenu se vyrábí, na to se mi nechce ani myslet.
Předchozí