Renko, to je děs, s rukama pod hlavou se snad nějakou delší dobu spát ani nedá? Usnout bych tak dokázala asi jedině hodně opilá Znám takové ty "zásady" že se musí spát s rukama na dece (asi prevence onanie), ale toto jsem dosud neslyšela. Já ve školce taky nikdy neusnula, většinou jsem se snažila s někým potichu povídat, takže mě často za trest odsunuli i s lehátkem někam "na hanbu".
Ale já teda byla zvyklá i doma, že dlouho ležím v posteli než usnu, naši byli zastánci toho, že děti mají chodit brzy spát (ideálně po večerníčku) a já měla dva mladší sourozence ve společném pokoji. Do osmé třídy jsem musela být v posteli v osm (a zhasnuto), potom výjimečně do devíti, když jsem se potřebovala něco učit (to jsem směla být s učením v kuchyni, rozhodně ne v obýváku u TV ). Docela to povzbuzovalo různé fantazie a příběhy, které jsem si představovala, myslím, že se tomu říká "denní snění".´