Přidat odpověď
On je problém, že je dost dětí, co spát nechtějí a nepotřebují a pro ně je to utrpení. Taková jsem byla já, pamatuju si zoufalství cca ve 4 letech u babičky, která mě nutila po obědě spát.
A ve školce to byl ještě vyšší level. Museli jsme ležet na zádech s rukama složenýma pod hlavou. V takové poloze já spát nemůžu, nechápu, jak to jiné děti dělaly nebo jestli taky takhle trpěly. A nechápu dodnes ani smysl toho, ale jak se někdo chtěl nějak otočit učitelka řvala.
Moje děti doma od 2 let neusnuly, ve školce se spaní nevyhnuly, ale mohly alespoň zaujmout polohu, jakou chtěly.
Předchozí