Ano, vědomé jezení. Zní to strašně, ale něco na tom bude. Mám švagra, báječného člověka a šikovného hobby-kuchaře, který se snaží shodit pupek (obézní vůbec není). Jeho styl jídla je ale naprosto šílený. Třeba navaří něco dobrého zdravého a řekne, že si ale s námi nedá. A pak ho vidím potají do sebe házet někde ve stresu bokem nějaké jídlo rovnou ze sklenice, aby ho nikdo neviděl. Nebo udělá hromadu míchaných vajíček pro celou rodinu a, ještě ve stoje je do sebe začne vařečkou hrnout, než aby si to nandal na talíř a v klidu snědl. Nebo jakože jí přerušovaný půst, ale pak udeří jeho hodina a on rohlíkem nabírá celou pixlu nějaké šílené kupované rádoby-losové pomazánky plné bůhvíčeho.
Nebo koupíme nějaký drahý starý sýr, a on kus ukrojí, položí na čabajku mázlou hořčicí a hned polkne.

Já mám opačnej problém, děti nejedlíky, malé, hubené a ještě trochu vybíravé (klasika - tučné maso, šlachy, vše slizké). Je pro ně důležité, aby si jídlo nandaly samy a ideální je, když si to můžou přizdobit - posypat pažitkou, cibulkou, jemnou chilli papričkou, prostě aby z toho měly radost.