Knedli, jo, taky jsme bývali většinu času venku...a někdy jsme lítali, lezli po prolézačkách na hřišti, skákali gumu, panáka, jezdili na koloběžce, nebo na kole, pobíhali po staveništi (pražské Jižní Město bylo ještě rozestavěné), stavěli bunkry, běhali po teplárenských trubkách, ze kterých koukala skelná vata...a nebo taky posedávali na hřišti, nebo na kousku travnaté plochy pod balkónem, povídali si, hráli s panenkama, pletly věnečky z pampelišek a sedmikrásek, které tam rostly...kroužky jsme prakticky žádné neměli, já chodila jen chvíli zpívat do sboru. Takže jsme přišli ze školy, najedli se (nechodili jsme do jídelny, mamka byla doma) a letěli ven, vždycky tam byla spousta dětí různého věku...když jsme měli žízeň, zaběhli jsme k někomu domů, kdo to měl blízko a vždycky jsme dostali vodu se šťávou...přiletěli jsme domů před večeří, najedli se, udělali něco do školy, pak si třeba četli a šli spát. V zimě jsme lítali s bobama po okolních kopečcích apod.