No ono to u nás bylo spíš o tom, že venku se moc být nedalo, tak člověk hledal zábavu jinde. Aspoň tedy já. Kroužky jsem si našla sama, na biatlon byl nábor ve škole (přihlásili jsme se 2), na výtvarku jsem šla za kamarádkou (jedinou, co jsem měla, ne že by mě to nebavilo, bavilo a hodně, ale sama bych se o takovém kroužku nedozvěděla). Jen do Sokola jsem chodila díky sestře, která tam dělala cvičitelku. Kdyby nebyly kroužky, byla bych akorát víc doma.

Prostě velkoměsto, silnice s poměrně hustou dopravou, park sice 100 m od domu, ale právě kvůli těm silnicím bez semaforu a taky kvůli nepřizpůsobivým občanům, kteří byli všude, jsem tam dlouho sama nesměla. A taky co sama venku .

Holky jsem chodit ven nutit nemusela. Měli v ulici kamarády ze školy a vystačily si i spolu, byly čtyři a vždycky našly parťáka. Jen tedy v zimě byly zalezlé, o sníh nestály (a tady ho ani moc nebylo) a nesnášely zimní oblečení.