Přidat odpověď
Já bych třeba mohla mojí mámě vyčítat, že ani pořádně neví, s kým si mě "upletla". Svého tátu neznám, máma o tom nechce mluvit, tak jí netrápím. Usoudila jsem, že jsem možná výsledek nějaké vášnivé noci v pomaturitním letním opojení u Lužnice (máma studovala keramickou v Bechyni a tak nějak to časově odpovídá). Jenže já jsem jí spíš vděčná, že nešla na potrat a jistě složitou situaci ustála a nechala si mě. Se svojí matkou, mojí milovanou babičkou, to asi nebyla procházka růžovou zahradou a v té době mít "parchanta" ještě taky nebylo úplně cool.
Já vám mám ke svým rodičům úplně takový rodičovský přístup - láskyplný, shovívavý, všeodpouštějící. Nijak mě tedy netýrali ani nezneužívali, jen nebyli dokonalí. Jako ani já nejsem. A v dospělosti si tedy od nich nenechávám radit ani do ničeho kecat. Chci si svý chyby dělat sama.
Předchozí