U nás dcera jezdila na tábory ráda, sama pak i koňské tábory organizovala. Syn byl dvakrát, pokaždé s lehkým nátlakem a nikdy se mu tam nelíbilo. Na takovém tom "udělej si sám" vyloženě trpěl, na mastňáckem v chatkách a s bazénem to nějak přežil, ale pak už jsme ho nenutili. Naštěstí jsme měli hlídací babičky. Moje výchova byla naprosto chaotická, na přísnou jsem neměla pevnou vůli, takže to byla spíš volnější výchova. Naši trvali na poslušnosti, já byla spíše pro demokracii. Moc jsem ani netrvala na nějakém pořádku, uklízení hraček, časovém režimu a tak. V pubertě dětí do toho přišla moje deprese a to jsem byla ráda, že vůbec žiju. Tak nějak jsem to proflákala, tu výchovu.