Moniko, ano, v zásadě je to pravda. Hodnotím to negativně spíš zpětně, když vím, jak to s mým už tak mizerným sebevědomím zapracovalo. Není to jediná hláška, kterou mě sráželi, ale tuhle si jasně vybavuji. Nevím, na základě čeho si naši mysleli, že mám sebevědomí na rozdávání. Nepochybuji o tom, že jinde nás chválili, jak už tu ostatně psali i jiní.
Nechci je nějak očerňovat, dělali, co mohli. Když zpětně dočítám o angreštině a Valkýřině matce, tak moje matka se všemi jejími patologiemi, je milující a podporující anděl. Nikdy bych svoje neúspěchy nesvalovala na jejich výchovu. Mou prokrastinaci nepodporovali, moji lenost a nedůslednost nijak nezapříčinili, naopak byli to pracovití, disciplinovaní lidé a ke stejnému se snažili vést i nás. Nechci sklouzávat do matčiných stereotypů, kdy cokoliv, co se jí nepodaří, svaluje na to "co by se taky dalo čekat od někoho, kdo vyrostl na samotě, nikdy ho nikdo nepohladil a na prvním místě daleko před ním byly krávy" - což mimochodem ani není pravda, prarodiče ji milovali a jako jedináčka ji podporovali víc, než jiní rodiče, ale matka má smysl pro drama a překrucování.