Nezažila jsem dobu ale místo.
Kdysi na služebce v Těšíně nosili zaměstnanci příbory do fabriky. Mně nikdo neupozornil, takže jsem tam přišla jako ucho bez příboru a všichni koukali, co se mnou
Najíst se v téhle jídelně byl kumšt, člověk musel mít nejen svůj příbor, ale předem se napít a správně si sednout (některé židle byly pro kravaťáky, jiné pro "lopaty").