"že se "v přírodě" stane, že matce chybí potřeba dítě chránit, že jí nedělá dobře, pokud je šťastné a spokojené?"

Libiku, to není nijak neobvyklé a stane se to razdva. Vidím kolem sebe víc takových případů, matka nebere dceru jako dítě, ale jako soupeře atd. Když třeba je víc na straně otce při rozpadu manželství atd.

Něco se stane už v šestinedělí Moje máma byla na dítě sama, vykulená, porod byl ošklivý a lékař hrubý Se mnou coby novorozenětem jí pomáhala moje babička, ačkoli měly velmi napjaté vztahy. Měla jsem najednou dvě matky - a ta biologická mě začala vnímat jako konkurenčního sourozence, kterému se dostává pozornosti, která měla o generaci dříve patřit jí. Celé se to zacuchalo a nikdy nespravilo. Říkaly jí kamarádky, říkala jí psycholožka, že jí mám moc ráda - máma tomu ale naprosto nevěří a odmítá to.

A v dospělosti mi došlo, že ona TO VÍ, co v ní je zacuchané, sama se viní, ale nemůže s tím nic dělat, tak to potlačila, jinak by to neunesla.
Před lety se stěhovala a v tom bytě nechala album mých dětských fotek, v novém bytě je mít nechtěla Nový majitel bytu zná mou tetu a přes ni se ke mně album dostalo. Byl to hodně mizernej pocit.