Moniko, to jsem tak měla já. V dětství mě to, jestli budu mít někdy děti nebo jestli se vdám vůbec nenapadalo. Já jsem tehdy řešila školu, kamarádky, knížky, filmy. Ani jsem netušila, co budu chtít někdy dělat za práci, jen jsem se obávala dospělosti, kdy budu muset řešit různé se platby, úklid, nákup, vaření a že budu muset chodit na celé dny do práce. Ale utěšovala jsem se, že to je ještě daleko. Vlastní děti jsem začala řešit až v době, kdy jsem chodila s BM a svatbu taky až v té době.