Větře, děkuju, ale já jsem ráda, když mě i sem tam někdo nemá rád, když mě lidi (vetšinou - samozřejmě mi to polichotí, ne že ne😁) neobdivují, prostě když žiju v normalitě lidskych vztahů :)

"Svoje lidi, svoji smečku", jsem si našla a ti mě rádi mají a já je (vsak jsi součást mý širší smecky 😁)

Co o mě ví či neví moje matka, je mi myslím už dost dlouho jedno. Ta bytostná potřeba dokázat, že si zasloužím mámu, protože přece musí vidět, že jsem dobrá, protože jiný lidi mě dokážou mít rádi... už fakt není :) Mámu nemám a nikdy jsem neměla, to se holt nedá změnit.