Inko, u nás rodiče taky vdávání neřešili, ale řešili jsem to já, co pamatuju, tak už od předškolního věku. Tehdy jsem s babičkou rozebírala, které s těch několika kluků, co jsem tehdy znala, si vezmu, vyšel mi z toho jeden přijatelný, ale nic moc Později už jste to řešila jen sama pro sebe a obavy, že "mě nikdo nebude chtít" jsem tedy měla dost velké. Nešlo v principu o ten obřad, ale o to, abych měla vlastní rodinu, což v mém dětství ještě svatbu zahrnovalo Obava, že nebudu moct mít děti šla s tím ... Proto mě tu pořád dokola překvapuje, kolik žen píše, že je vůbec nenapadalo v děství a pubertě přemýšlet o vlastních dětech, že to pro ně nebylo téma ...