Kat, děkuju, uvědomuju si, že jsem měla ke smůle na jednoho rodiče (a jednoho prarodiče - matčina matka mě týrala taky, spolupracovaly spolu a předávaly si mě) veliký štěstí na další lidi kolem. Táta mě sice úplně neuchránil, nedokázal plně ubránit ani sebe, ale chránit se mě snažil a hodně. Jeho rodiče taky. A i další lidi - třeba až před pár lety jsem se dověděla od mamky své tehdejší (i dnešní, samozřejmě😁) blízké kamarádky, že si všimli, že je u nás něco divně, i když nevěděli přesně co, a že mě schválně kvůli tomu pořád zvali a fakt jsem u nich trávila strasně moc času. A nejspíš takových bylo víc, zpětně viděno, taková malá nenápadná pomoc byla z různých stran. V osmdesátkách to myslím bylo složitější, jít do toho nějak napřímo.