Podporovali mě velmi a měli mě za šikovné a chytré dítě, ale moc se netají tím, že taková to byla od nich fajnová podpora a přitom ten výsledek (míní tím pracovní) je všelijakej. Je fakt, že v mém věku měli daleko větší pracovní úspěchy, daleko větší příjmy a celkově možnosti. Objektivně vzato je to tím, že chytli správnou dobu v 89. roce, protože jim bylo 30, byli vzdělaní a shodou okolností skvěle jazykově vybavení a najednou přišla příležitost.

Jen doufám, že mě žádný dějinný převrat nečeká a musím na to holt jít postupně a některých věcí asi nikdy nedosáhnu. No ale u našich se to pořád bere trochu tak, že kde jsem já (obyčejný zaměstnanec korporátu, byť s celkem žádanou specializací), a kde byli v mém věku oni (asi tak o parník jinde - zabývali se nejspíš řízením zeměkoule nebo nevím....). Ne, že bych si tedy stěžovala, jsem spokojená a co si kdo myslí, že mi spíš jedno, ale nevšimnout se nedá, že říkají, že odezva na podporu úplně nesplnila očekávání. No ale stejně je mám ráda a oni mě. A navíc určitě předčí očekávání počet vnoučat, co jsem jim dopřála, tak aspoň něco.