Nikdy mě nesráželi, vždycky se mě snažili povzbudit a podpořit, i když asi mě nepodporovali až tolik, jako my teď třeba podporujeme ve všem syna. Ale spíš to bylo tím, že nebylo ani tolik financí a nebyla jsem jedináček. Ale nikdy nebrali moje úspěchy jako samozřejmost a vždycky měli radost se mnou, když se mi něco povedlo. Zároveň nebyli nijak ambiciózní a nároční co se týče třeba mého prospěchu ve škole, pokud jsem neměla horší známky, než trojky, tak byli v pohodě...