Podporovali mne v mých zájmech, ale nepodporovali mne v přelétavosti, takže pokud jsem si něco vybrala, tak jsem u toho musela zůstat, což problém nebyl, protože co mi bavilo mi i šlo. Jen výtvarku, na kterou mi dali po vzoru otce výtvarníka, jim po dvou letech paní profesorka rozmluvila pro nedostatek mého talentu, za což jsem byla ráda, protože mi to tam nebavilo. Zpětně jsem přišla na to, že to tedy nebylo jen vinou netalentu /i když talent tam tedy fakt nebyl/, problém byl i v té vyučující, ale i tak to nebyla žádná škoda, že jsem tam přestala chodit. Hudební a taneční kroužky po vzoru matky mi bavily o mnoho více.