Jo, rozhodně to pomůže.
Nehledíš pak jak tele na nová vrata, že je tvůj manžel nevěrnej.
Já, která na rozdíl asi tady od jiných vím, že je to vlastně úplně normální a že se to stává, tak bych jistě byla také nepříjemně překvapená, ale rozhodně bych se tu z toho nehroutila... Protože, promiň mi to, na světě je x horších věcí.
A ano, já mám projeté scénáře i na smrt partnera (můj otec umřel, když mě bylo 8 let, a můj muž je chlap po 50tce, čili moje osobní nastavení je takové, že vím, že se to stává, samozřejmě doufám, že se jako jiní muži v jeho rodině dožije 80ti, ale nebudu si namlouvat, že nemůže dostat infarkt, srazit ho auto nebo tak něco). A ano, i děti umírají, a já, která mám jen jedno, si to uvědomuji relativně dost často.
Počítám i se svou smrtí - mám šanon se vším včetně závěti, životní pojistky, pravidelně (byť ony si myslí, že je to ze srandy) holkám v práci přeříkávám, co by měly dělat (ona loni umřela moje kolegyně-kamarádka, o 3 roky starší, než já a já jsem po ní přebírala kancelář a dokončovala její práci, čili máme to (bohužel) zažité nejen teoreticky, ale i prakticky...).
Počítám i s tím, že zkrachuju, že se stane nějaký těžký průser v práci a třeba přijdu o licenci, dokonce i s tím, že mě zavřou
Všechno možný jsem si v hlavě už někdy projela.
Jako, nebudu se přece tvářit, že se nikdy nestane žádnej průser.
A nevěru partnera, zvlášť, pokud se ji snažil utajit a přišla bych na to fakticky jen nějakým nedopatřením, považuju za skoro nejmenší problém...
Jako - jéžišmarja, zhroutil se mi svět, protože můj manžel, se kterým jsem 20 let, mi byl jednou nevěrný... ?? Jasně, zakladatelka je v akutní krizi, ale možná, kdyby ji během těch let občas napadlo, že se to může stát a přemýšlela si (z bezpečí teorie), co by jako dělala, tak má aspoň nějakou představu...