Jo a pečující, myslím, jsem. Nedělá mi problém vstanout v půl páté ráno, zadělat na těsto na domácí rohlíky, aby v půl sedmé, když vstávají děti, už voněly na stole. Dělám toho hrozně moc. Vyloženě si vynahrazuju právě to rodičovské trauma z dětství. Mám ráda, když je doma voñavova útulno. Třeba synovi kamarádi chodí týden co týden k nám hrát deskové hry a vím, že k nám chodí rádi, protože se u nás cítí dobře. Jestli se mi v životě něco povedlo, tak opravdu vytvořit svým dětem domov, kde se cítí dobře.