Janinko, toto platí naštěstí jen u mého nejstaršího plnoletého dítěte. Do jeho pokojíčku raději moc často nechodím, protože mě to uvrhne do splínu. Prach, oblečení naházené na hromadě, ve skříni páté přes deváté - ani neví, jaké oblečení má, protože nosí stejně jen nejoblíbenější kousky; nic nepotřebuje... V policích staré sešity, které dáááávno nejsou potřeba. Kleplo by mě.
Jinak garáž a půda - je záležitostí manžela; jelikož chci, aby garáž plnila svůj účel a na půdě bychom rádi časem měli půdní vestavbu - čisté ukládání sezónního oblečení..., tak spolu obchodujeme a různě se snažím ho přimět k tomu, aby garáž uklidil, odvozil binec do sběrného dvora... Sama sobě dávám za úkol zjistit, kolik by stálo přistavit kontejner, protože si myslím, že by to pro nás mělo smysl - konečně by se možná vynosilo z půdy všechno, co je jaksi "navíc". Zahrada - tady by to chtělo objednat skříň pro uložení běžně používaného nářadí, ale stále jsme ve fázi vymýšlení a přemýšlení, jak by měla vypadat. Ale zase velký binec nám to pod pergolou nedělá ani teď - prostě to vše (moc toho není) stojí v rohu.
Jinak za obytný prostor domu, zodpovídám asi tak nějak já a myslím si, že se ho snažím udržovat v pořádku a myslím si, že se mi to jakž takž daří. Jenom fakt denně nezvládám uklízet šuplíky, kde jsou co chvíla drobky... Protože se krájí pečivo při otevřených šuplících
Když si toho všimnu vysaju to... A včera mi děti zvedly tlak, tak jsem jim "zvedla já mandle" a celé odpoledne se myla okna i se sítěmi v patře.
Mám radost, že je mám konečně umytá!
Celý rok na ně myslím, ale pořád se to nehodilo, bolely mě nohy, děti měly už program... Znovu je budu mýt až na jaře
Ještě mi zbývá uklidit sandále... a připravit podzimní/ zimní boty, bundy a budu spokojená.