Asi mám nyní vyšší životní úroveň, ale ani tu před 30 lety nehodnotím jako špatnou. Před 30 lety jsem teda byla dítě, moje potřeby rodina naplňovala v rámc svých možností, to dělám i já dnes.
Já jsem jako dítě chodila hodně v poděděném, později hlavně v sekáčovém oblečení, ale teď jako rodič touto cestou nejdu, protože ji vůbec nepovažuju za úspornou. U toho děděněho oblečení to obnáší velké skladovací prostory zahlušené něčím, co se možná použije třeba za 5 let (a prostory taky stojí peníze), nutnost je organizovat (to mne stojí mentální úsilí), obíhání sekáčů a hledání v nich stojí strašně moc času (a čas jsou peníze) i toho mentálního úsilí (nesnáším krámy a nechci tam trávit víc času, než je nutné). Takže jednou za kvartál jdu do normálního obchodu, tam během hodiny nakoupím oblečení pro všechny tři děti (plus nejmladší dědí po prostředním, protože mají hned navazující velikosti, tj. z čeho vyroste prostřední, to hned obleče nejmladší, tj. zase žádný skladovací mezičas) a mám klid, čistá hlava, čas na jiný věci. A o moc dražší to není, dneska ty sekáčový věci zas tak levný nejsou. A trička do stovky, mikiny do tří stovek a rifle do pětikila mám pro děcka i nový.