Před 30 lety jsem začínala po VŠ a sama.
Dostala jsem minimální mzdu a z toho jsem si platila pronájem 1+1 bytu s wc na patře a za zbytek žila. Měla jsem pevný rozpočet 10 Kč na den a často hlad. V bytě jsem měla pár kousků nábytku od našich z půdy, a do obchodu jsem chodila akorát na čumendu, protože jsem si nemohla koupit skoro nic. A to devadesátky byly plné prvního zboží ze západu a od kreativních českých tvůrců. Začalo se to lepši až po cca roce a půl, jak mi po trochách přidávali na mzdě. Bylo to hrozné a současně krásné, protože(jak už tu někdo psal) byla jsem mladá a měla jsem pevnou víru, že se to zlepší.
Po 30 letech máme vlastní byt bez hypotéky (byť malý), oba dobrou práci i plat a můžeme si toho i dost koupit, až na to, že těch běžných věcí už naštěstí většinu máme. No, hlavně ať to tak vydrží dál.