Přidat odpověď
Moje životní úroveň je hlavně v mé hlavě. A tam je vlastně pořád stejná. Stačí mi mít bydlení, teplo, jídlo, oblečení, práci, něco peněz na účtu, mít možnost občas někam vyrazit.. To jsem měla tehdy a mám to i dnes. Stačí mi málo, je mi jedno jestli jedu k moři jednou za tři roky nebo třikrát do roka. Životní úroveň se mi zvedla tím, že místo bytu bydlím v domku, že mám auto. Ale v mém životním stylu a úrovni, pořád nějak nenacházím rozdílu. Užívala jsem si života, užívám si ho i teď. Dělám si co chci a co si přeju, jsem spokojená a mám uspokojené všechny úrovně životních potřeb. Co víc si přát..
No, a že tenkrát jsem nebyla milionář a dneska jo mi přijde úplně nepodstatné.
Předchozí