Jéžiš, oblečení se záševkama, to jsem nenáviděla.
Naši byli z oborů, kde se výplaty v devadesátkách držely docela nízko a a ještě byli spořiví + dobrovolně skromní. Hodně jsme jezdili na výlety, ale ten zbytek...
Oblečení jsem neměla málo, ale všechno bylo poděděné po klucích, ošoupané, béžové a hnědé. Kalhotky jsem nové měla, páraly se a lezla z nich gumička. Kalhoty se zarolovaly a utáhly páskem, pak se to dole pouštělo a byly tam prošoupané vodorovné čáry. Z pohorek po babičce lezly hřebíky. Občas mi máma vyndala po sobě něco ze sklepa. Vlastně jsem točila furt dokola dvě oblíbená trika a kalhoty, protože z počínající pubertou mi přišly mámou sehnané věci hnusné. A ani mi nic nového nekupovali, protože když pohrdnu umělou blůzičkou s vycpávkama a brutálním límcem a mašlí, je to moje blbost. Od příbuzného z ciziny jsem dostala silonky, bohužel jsem neměla žádnou sukni několik let. Na hlavě jsem nosila zrezlé sponky, protože prý je stejně ztratím.

U svých starších dětí na to docela dbám, aby nebyly oblečené strašně. A taky beru v potaz jejich názor.