Před 30 lety mi bylo nějakých 13, čili byla jsem dítě.

Měla jsem se 10 000x hůř, co se životní úrovně týče, to je bez diskuse.

Byly jsme 3 děti s matkou samoživitelkou, neměli jsme ani auto, bydleli jsme teda v zásadě na podobné úrovni jako teď (dům na vesnici), samozřejmě vybavením z doby před 30 lety, ale peněz moc nebylo, klasicky jsem měla 1 kalhoty, 1 boty, 1 bundu... většinou stejně děděné po starší ségře... Ale počítač třeba jsme měli, na hry, ATARI, co se připojoval k televizi a hry se nahrávaly z kazet na takovým malým kazeťáku... (dostala jsem ho za úspěšné přijímačky na víceletý gympl). V domě se topilo uhlím, takže zimu v domě v zimě taky pamatuju, kdo přišel první ze školy/z práce, tak jako první šel zatopit, aby pak odpoledne - v noci bylo teplo (vesnice obecně nebyla plynofikovaná, takže to tam tak dělali všichni). K moři jsem za celé dětství se dostala 2x, jednou na tábor do DDR díky ROH (jeli jsme tam vlakem, bylo to fajn) a zhruba v této době (před 30 lety) jsme jeli s mámou autobusem do Bulharska... (letadlem jsem poprvé letěla asi ve 20, moje dítě v 11 letech letělo letadlem už asi 14x (tam a zpět)).

Jídlo a tak jsem nakupovat nechodila běžně, takže porovnat ceny tehdy a dneska nedokážu, ale na počet hraček, oblečení a vůbec věcí si moje dítě žije mnoho-mnoho-mnoho násobně na vyšší úrovni, než jsem tehdy měla já.

Nejnižší životní úroveň jsem měla během studia VŠ. Měla jsem jen symbolické kapesné, musela jsem si při studiu vydělávat, abych měla fakt na jídlo, základní oblečení, kopírování skript (na kupování vlastních jsem neměla). Jedli jsme fakt nízkonákladové jídlo (uvařený hrnec bramboračky na 3 dny atd.), nebylo ani na (objektivně celkem levné a dotované) jídlo v menze. O prázdninách se makalo po brigádách a na výlety a "dovolené" jezdilo stopem a spalo se ve stanu na kraji louky atd. Ale byli jsme mladí a taky to byla moc krásná doba, nejhorší byl ten první rok, než se to člověk všechno "naučil". Takové ty fígle - že pečivo před zavíračkou je za půlku, obchody s levnýma potravinama před/těsně po minimální trvanlivosti ... Pak už to bylo fajn, vyřídili jsme i nějaké sociální dávky, měla jsem stabilní (rozumně placenou) brigádu s volnou pracovní dobou, takže nakonec jsem z vysoké odcházela i s nějakými úsporami.

Spíš je pro mě otázka, jestli moje dítě (zvyklé naopak na vysokou životní úroveň) se bude mít za 30 let líp, než jak mu život zařizuje maminka s tatínkem...

Já fakt nemám problém mít se líp, než jsem se měla v dětství... Moje dítě to bude mít mnohem těžší, trumfnout nás.