Dětství skončilo před 40 lety, kdo si to má pamatovat
Jako dítě jsem se strašně bála, že mi umře maminka, nedovedla jsem si nic horšího představit, zaříkávala jsem to od rána do večera "když ....(se něco stane, něco dokážu), maminka nikdy neumře" Vybírala jsem kauzality, které měly téměř stoprocentní šanci to potvrdit.
Ta urputnost a závislost na mamince mě léty opouštěla, když pak opravdu odešla, brečela jsem smířeně..
Naši nežijí, nemůžu je vidět kriticky.