"do jaké míry si děcko nepomůže a do jaké míry systematicky zkouší. Asi se ptám fakt na blbost"

neptáš se na blbost, oceňuju, že připouštíš obě varianty a dál hledáš odpověď...Já v MŠ zažila spíš to, že dítě za 3 dopoledne nějak oštítkovali a nepřipustili jiný náhled, vše v duchu "děláme to už tak dlouho, že máme každé dítě bezchybně otypované za pár minut".

Nejednalo se o mé dítě, ale bylo mi té situace upřímně líto. Každé dítě by si zasloužilo, aby si s ním někdo chvíli lámal hlavu, zkoušel jiné přístupy, dával druhé a třetí šance, "nelámal hůl". Urputnou neomylnost považuju za jednu z nejhorších lidských vlastností.