"Chápu, že se někdo nechce při rakovině třást zimou ve špitále."

Ale to tady všichni.
A nikdo si nepřeje, aby kritická situace nastala a mnohým přinesla dyskomfort, který budou špatně snášet.
Ano, každý má jinou míru/práh co snese.

Ale proč je třeba situaci dyskomfortu diskutovat stejně, jakoby hrozilo, že Ti v nemocničním pokoji spadne na hlavu rampouch a čaj v hrnku zmrzne do pěti minut.
Chápala bych paniku, kdyby hrozil skutečný nedostatek léků, materiálu, jídla.
Ale 20°C jako minimální teplota? Jo to je zase někde mimo můj práh k pochopení.
Zvlášť tedy v souvislosti se současnou situací v Evropě.