Přidat odpověď
Na litině se pracuje krásně, když se o ni člověk správně stará, ale je hrozně těžká. Na mě fakt moc, jak jsem navíc fakt hodně mrňavá, tak zvedat to ve výšce sporáku je na mě moc. Takže litinu (jak holou, tak smaltovanou, mám oba typy) používám do trouby, pánev ne.
S váhou u mě souvisí i to, že si litinou škrábu varnou desku - jak to neuzvednu, tak to jen šoupu, a dno té holé litiny není úplně hlaďoučké a nechává to drobné rýhy.
takže pánev používám železnou (tj. železo bez příměsí, ne nerezová ocel, která je železo s příměsí dalších kovů). Ta je tenčí a tím pádem lehčí, péče je stejná jako o litinu, žádný jar, žádná myčka, jen vytírání ubrouskem a mytí vroucí vodou. Oproti litině samozřejmě tolik neakumuluje teplo, takže se na ní opéká trochu méně příjemně než na litině, ale celkově je to podobné.
Pánve ze smaltované litiny mi nevyhovují, vařím na nich v kamarádově domácnosti, připékají se víc a přitom jsou taky hromsky těžké, takže pro mě výhoda nějak veškerá žádná :D Navíc odštípnutí smaltu je znehodnotí.
Předchozí