Já když byla poprvé v porodnici, tak mi tchyně totálně uklidila barák, přerovnala i prádlo ve skříních nebo zavařovačky ve sklepě. Ještě nikdy jsem se necítila tak odkopaná a "nahá". V porodnici totální ztráta soukromí a doma také.
Doteď jsem nepochopila, proč to manžel dovolil, tchyni nesnáší a normálně nás nenavštěvuje.
Takže jsem byla ráda, že mi nakonec nikdo nepomáhá, že to zvládáme pouze s manželem, mám se svojí mamkou dobré vztahy, ale přece jenom u šestinedělí a kojení ji nechci. Měla bych pocit, že musí přijíždět do uklizeného a musí být navařeno, děti musí být jak za škatulky, já se nesmím válet v posteli.....
Si vybavuji, že u prvního jsem hned při návratu z porodnice měla neskutečnou touhu brečet, nebyl důvod, ale mě se chtělo. Tak jsem brečela a nakonec se rozbrečelo i dítě, brečeli jsme spolu. A do toho přijely na neohlášenou návštěvu drahé švagrové.