Dcerky mi v sobotu odcestovaly na atletické soustředění na nějakou horskou chalupu. Trenéři v propozicích apelovali mimo jiné na rodiče, aby svým potomkům napsali papírový dopis, že to děti vždy ocení.
Tak jsem včera stáhla nějaký ten dopisní papír k vytištění (ještě na táboře před měsícem to mělo velký úspěch), o obědové pauze rychle sesmolila hůlkovým písmem dva dopisy. U mladší jsem v dopise také vyjádřila starost, jestli má dostatek jídla, měla angínu a je teď jak tyčka. Mezi 156 jinými úkoly jsem stihla včera těsně před zavíračkou navštívit hlavní poštu a dopis předat přímo na přepážku, aby tento týden vůbec dorazil.
Dorazil. Protože dneska mi přišla od té mladší 13 leté strušná sms:

Jídla je tu málo... Jen snídaně, oběd a večeře a oběd je většinou fuj, protože ten dovážejí. Děkuji za dopis, lae nemusela ses s tím piplat. Příště stačí napsat mail. Jak se má Čikina?

No Čikina je křeček a včera jsem ji našla málem oběšenou v běhacím kolečku. Doufám, že po návratu z práce ji najdu živou. Akorát nevím, jestli se mám ještě piplat s tím mailem. Škoda je, že do těch míst nejezdí Rohlík. Teď se trápím představou, že dítě bude mít po návratu 45kg při výšce 172...