My zase byli pořád někde. Neskutečně moc jsme toho navýletovali. Zpětně vzato to obdivuju. Kdyby po mě dnes někdo chtěl, abych jezdila po Řecku měsíc rozhrkanou škodovkou bez klimazace, denně stavěla stan někde jinde a jedla pytlíčkový polívky, tak ho pošlu akorát tak do zadele. A naši to dělali dobrovolně. Každý rok jinou zemi a všechno za těchhle dřevních podmínek a s malýma dětma. Vůbec si to nedokážu představit.