Do svých více než 40 let jsem preferovala bydlení v bytě v centru Prahy. Pak se to nějak semlelo a my si nechali postavit domek ve velikosti tak akorát, se zahrádkou menší než větší, v dojezdové vzdálenosti k našemu dosavadnímu životu a já, která nikdy nikoho neměla jinde než v Praze včetně všech příbuzných do xtého kolena, jsem se stala "venkovankou". Jsme tu 8 let a lepší rozhodnutí jsme udělat nemohli. Klasickému venkovanovi, zvyklému pěstovat si zeleninu je náš "výběh na nutrie" neboli zahrádka, pro smích, ale ta velikost je přesně to, co jsem ochotná ještě obhospodařovat. Mám ještě druhý dům, používaný jako víkendový, ten má zahradu obrovskou a je to jen starost, stojí nás dost peněz už jen to, aby to někdo sekal a udržoval v pohledném stavu, aby když tam přijedeme, jsme víkend nestrávili jen u sekačky a rýče. Co ovšem musím vyzdvihnout, měli jsme obrovské štěstí na sousedy, to taky dělá hodně.